První próza Egypťana Alberta Cosseryho (1913–2008), stoupence filozofie lenosti, obývajícího v Paříži přes padesát let tentýž hotel, je souborem pěti povídek o lidech na okraji společnosti. Brzy po vydání se kniha dostala do rukou Henryho Millera, který ji oceňoval pro její ostrý pohled na sociální realitu a ihned zařídil její překlad do angličtiny. Nadchla také Alberta Camuse, díky němuž se Cossery přes svůj zjevný nezájem stává po příchodu do Paříže uznávaným spisovatelem.

Bohem zapomenutí lidé jsou fascinujícím panoptikem postav, brilantně vystihujících lidské typy, vyřazených a odstrčených, nicméně uchovávajících si svoji hrdost a osobitý životní styl, v němž je lenost obranou proti marnému a lopotnému úsilí o zbohatnutí. Jejich postoje a konání v sobě nesou všechny znaky burlesky a absurdního humoru.

“Žádný z žijících spisovatelů nepopsal tak drásavým a nemilosrdným způsobem život těch, kteří v lidském pokolení tvoří onen zástup požíraných… Tato kniha ve mně vyvolala naprostý úžas. Byla pro mne první svého druhu od děl velkých ruských klasiků.”
Henry Miller

vyšlo 12 | 2014
ISBN 978-80-87705-26-1
132 stran, doporučená maloobchodní cena: 180,-Kč
Přeložil Petr Janus

ROZEBRÁNO

UKÁZKA

OHLASY

“Pro Cosseryho je to typické: Na prostoru krátké povídky se střídají velice naléhavé silné popisy, ironie, nadsázka, absurdita, vtip… A smutek. Popis smutku malého chlapce v povídce Holič zabil svou ženu je jednou z nejintenzivnějších věcí, které jsem kdy četl… A otec mu vysvětluje: „Když Bůh na někoho zapomene, synku, je to navěky.“”

Recenze: Hrozivý smutek líného Egypťana
Michal Komárek, Literární noviny, 22. 12. 2014

“Zatímco Camus tvořil své hrdiny jako sisyfovské muže, kteří se neustále perou s krutým světem, Cossery to udělal přesně opačně – na příkladu zlodějíčků a zahálčivých příživníků kritizuje systém, který tyhle chudáky považuje za největší zlo, zatímco sám podporuje války a korupci. Jeho doménou byla ironie, satira i jemně cynický humor, pichlavější než všechny camusovské revolty.”

Zahálka je důležitá a budoucnost je v latrínách, psal Voltaire od Nilu
Klára Kubíčková, iDnes.cz / Kultura, 15.1.2015