Nový román Petera Handkeho je jedním dnem v hlavě známého herce, který se vydává pěšky z okraje metropole do jejího centra, aby ve svém novém filmu ztělesnil postavu amokem stiženého vraha a zároveň převzal od prezidenta státní ocenění za svou práci. Setkání s kondičními běžci, bezdomovci, bizarními páry, knězem či policisty dává vzniknout příběhům, scénám, obrazům, jež v narážkách a náznacích výmluvně charakterizují současné společenské poměry a politickou situaci. Cesta lesem, která může být právě tak poutí jako křížovou výpravou. Místo na natáčení i u slavnostní tabule zůstane prázdné.

vyšlo 06 | 2013
ISBN 978-80-87705-07-0
188 stran, doporučená maloobchodní cena: 140,-Kč
Přeložila: Věra Koubová

UKÁZKA

OHLASY

“Gesta, věci i pouhé okolní zvuky a vůně, všechny ty rozptýlené fragmenty skutečnosti, skládá spisovatel v jednu působivou koláž, která zpřítomňuje obraz aktuálního světa, v němž všechny ideologie už dávno ztratily smysl, revoluce se vytratily, pohozené kdesi u popelnic působí už jen svou zvětralou směšností. (…)

Handkeho hrdinové jsou osamělí, ztracení a svým způsobem zaměnitelní, přesto zůstávají neuvěřitelně živí, autentičtí. Z posledních sil se pokoušejí najít opravdovější vztahy s druhými i se světem. Pokoušejí se najít vlastní cestu životem, autentičtější, skutečnější, než jsou ty, které se nabízejí.

Handke pokračuje v rakouské literární tradici tvrdé společenské kritiky. Kritiky jazyka jako nástroje myšlení, prohlubující se propasti mezi ním a okolním světem. Má blízko jak k Thomasu Bernhardovi, tak k Elfriede Jelinekové. Nekompromisností postojů, syrovým přístupem k současným společenským problémům i kvalitou svých děl.”

Recenze: Handkeho dvě knihy připomínají peklo nad Berlínem
Jan Gabriel, Hospodařské noviny, 8.8.2013

 

“Herec během svého (životního) putování neudělá jediný obyčejný krok, jeho pohyb je totiž realizován jako chůze přes překážky. S jednotlivými místy se loučí chůzí pozpátku, tedy sportem, který sám vynalezl. Při setkávání s nejrůznějšími lidmi se snaží vlastní pomalou chůzí „zpomalovat“ i běh běžce či „rozhodit“ tempo chůze chodců před ním. Intenzita pohybu tedy tvoří důležitý aspekt celého díla a zdánlivě připomíná dialektiku „trajektorií“ J.-P. Sartra: Činnost a pohyb každého prvku systému (tedy všech románových postav) zcela zásadně ovlivňuje stav světa – výsledkem tedy může být takový stav světa, který nechtěl nikdo, ale všichni se na jeho vzniku podílejí. Ovšem odpovědnosti za stav světa se podle J.-P. Sartra nemůžeme zbavit ani sebevraždou.”

Handke, Peter: Velký pád
Vladimíra Válková, iLiteratura.cz, 3.11.2013