Oscar Vladislas de Lubicz Milosz (1877–1939), básník, dramatik, prozaik a diplomat, pocházel ze starého polsko-litevského rodu, který dal světu také Czesława Miłosze. Jako dítě přesídlil se svým otcem do Francie a dokonale se sžil s jazykem a francouzskou kulturou. Svou básnickou tvorbou se řadí do druhé vlny symbolismu, vedle Saint-Pol-Rouxe, Claudela či Valéryho. V prosinci 1914 prožil Milosz velkou mystickou noc osvícení a od té doby se věnoval stále více metafyzické meditaci a biblické exegezi; texty této duchovní inspirace – zejm. Ars Magna (1924, česky 2014) a Arkány (1927) – si uchovávají básnický výraz a sílu. V češtině vyšly dva výbory jeho poezie (1975 a 2018) a již roku 1919 Reynkův překlad dramatu Mephiboseth.
V roce 1910 publikoval Milosz svůj jediný román, Milostné zasvěcení. Je to dílo v několika ohledech jedinečné: po formální stránce je jakousi lehce ironickou syntézou dekadentní prózy Miloszovy doby a libertinského románu 18. století, kdy se odehrává příběh jeho hrdiny, protřelého a cynického italského šlechtice, který teprve ve zralém věku poznává hlubokou lásku. Svorníkem, který ducha příběhu sjednocuje, jsou Benátky; ale velký je Miloszův román tím, že předkládá strhující mystiku lásky a je vášnivou obhajobou pozemské lásky jako nevyhnutelného předstupně Lásky v Bohu, té absolutní. „Milostné zasvěcení“ je tedy nutno číst jako zasvěcení láskou a k Lásce.
vyšlo 06 | 2020
ISBN 978-80-87705-78-0
264 stran, doporučená maloobchodní cena: 330,-Kč
Překlad: Václav Jamek
